...I cesta může být cíl

Norsko na vlastní pěst - předcestovní zápisky

18. září 2016 v 0:45 | Zrz. p.
Hlásím se po cestě do Norska a přidávám první část zápisků, tentokrát před samotnou cestou :)
Norsko na vlastní pěst

Počtvrté v této krásné zemi. Možná je blbost nepodívat se i jinam do světa, když už jsou jednou za čas ty peníze, ale stejně nebudu litovat ani jedné koruny.
Následují zápisky před cestou:


První řádky tohoto článku píši 21.7. 2016. Za jeden měsíc a tři týdny bych již měla být zpět ze svého prvního a možná posledního skutečně velkého a přitom docela malého výletu. Výletu, který se zrodil nečekaně uprostřed horkého počátku studeného (naštěstí) léta, uprostřed doby, kdy všichni kolem jezdili k moři i do hor a já jim záviděla, jelikož s plnýma rukama práce (hlíny) na brigádě jsem nemohla ani vyjet na Brdy, neboť bylo třeba makat a makat. O to více se uvnitř ozýval hlásek, který varoval: "Už dlouho jsme nebyli nikde na túře!". Proto ve chvíli, kdy jsem naznala, že mi na účtu přebývá několik tisícikorun, rozhodla jsem se k uskutečnění zvláštního plánu...

Googlím a googlím až vygooglím levné letenky do Bergenu. Zpáteční zhruba za 2500, různé termíny v září i říjnu. Volím nejprve říjen. Počkat. V říjnu už tam mohou být vrstvy sněhu a navíc už máme školu. Tak co září? Můžu? Zadávám do počítadla ceny 7. září jako odlet a 14. jako návrat. Stránka se přesměruje na norskou aerolinku, tak se pouštím do objednávky. Přidávám zavazadlo, cena se šplhá na 3500. Počkat, to přece nejde. Ruším objednávku a dvě hodinky se věnuju něčemu jinému. Dostaví se lítost a pocit zbabělosti, pocit, že o hodně přicházím. Proto na stránku klikám znova a tentokrát už definitivně objednávám let. A je to. 7.9. ve 13:00 mám odlet z Prahy do Bergenu.

Jeden z nejúžasnějších pocitů na světě. Už teď se neskutečně těším. Plánuju cesty, zkoumám google map i mapy.cz, rozpočítávám si těch několik dní, které strávím ve své milované zemi, již tak tajně-veřejně miluju. Objednávám mapu oblasti Stølsheimen. Stála sice asi 600kč, ale nevím, zda bych ji sehnala levnější na místě a navíc ráda plánuju dopředu s mapou v ruce. Je to krásná norská mapa s vyznačenými přístřešky (bohužel placenými a zamčenými na knøkkel). Sepisuju potřebné vybavení. Každý den procvičuju norštinu, těším se jako dítě.

Vlastně mám ohromné štěstí. Jako devíti-, desetileté děcko jsem snila o tom, že se jednou jedinkrát vydám do Skandinávie, do níž jsem se tak zamilovala vlastně už nevím kdy a proč. Pak někdy na gymnáziu jsme jeli se školou zájezd do Švédska a Norska a byť jsme navštívili hlavně města, památky, maximálně tak rybářskou vísku, ty země ve mě zanechaly specifický dojem a věděla jsem, že jsem se zamilovala správně. Po dalších pár letech, a to v září 2014 a červenci 2015 jsem se do Norska, potažmo Švédska a Finska dostala znovu a do srdce se s okouzlující silou vepsalo předhůří Hardangerviddy, stejně jako Nordkapp, švédský Skuleskogen nebo finská Kilopää. Nikdy jsem však nedoufala, že budu jednou v takové pozici, abych si mohla dovolit podniknout do těchto končin výlet absolutně na vlastní pěst.

A přesně o něčem takovém sním už dlouho. Putování o samotě a putování ve skupince se totiž vůbec nedá srovnávat, každé má svoje kouzlo a každé je o něčem jiném. O samotě máte tu výhodu a nevýhodu, že jediný, z koho můžete dostat ponorku nebo něco podobného, jste vy sami. Láká mě to, moc mě to láká ztratit se v pustinách mimo dohled civilizace a jen tak existovat a inspirovat se krajinou. Určitě vezmu skicák, akvarelky a štětce. Povinnost místo fotoaparátu. Do batohu přijde stan nebo celta, lehká alumatka, ale pořádný spacák, spousta teplého oblečení, pár dalších drobností a do kabelky letenku. Chci si to zkusit, alespoň jednou, uvidět, jestli to zvládnu a co vydržím. Je to možná trochu riziko, jít tam jen tak bez druhých lidí, někde si zlomit nohu a nedostat se včas k pomoci. Rizika se nesmí zanedbat, ale paranoia je zbytečná. Je to jen týden. Tak krátký týden. Dostanu se vůbec do Stølsheimen? Nabere mě někdo stopem? Vyjdu s penězmi? Jak dlouho se pak zase nepodívám na sever? Bude šance uzřít nějakou polární záři?



Pro dnešek (21.7.) končím zápis.

19.8. 2016
Den odletu se neskutečně blíží. Už ani ne tři týdny! Jednou z velkých změn, která nastala, je čerstvě koupený foťák. To neimplikuje, že si s sebou nebudu brát kreslení, jen že některé vzpomínky budou prostě přesně zachyceny, i když podle některých ne tak "autenticky", jako ve skicáku :) Hlavně bych si ale měla opravdu pořídit nové boty. Peníze na ně zrovinka mám, největší problém bude vybrat včas ty správné. Času totiž moc není a pohorky je třeba koupit s rozvahou, protože to mají být spolehliví kamarádi. Kdyby v nich tak nesmrděly nohy a kdyby nebylo tak těžké si je nazout, chodila bych v nich denně.

Do motta jsem dnes přidala nádherný řádek z nádherné hymny. Ta patří Švédsku a nejen, že má nádhernou melodii, ale ten krásný text! Než jsem si ho přečetla pořádně, netušila jsem, že již někdo předtím napsal tak krásně o lásce k těm zemím. "Ja, jag vill leva, jag vill dö i Norden!" Asi není těžké odhadnout, co se zde říká. Škoda, že ta hymna není norská, protože pak by Norsko bylo naprosto dokonalé, ale Švédsko je taky přenádherná země. Jen komáři kazí jeho magické lesy a jezera, taková severská daň. Uáá, raději si ani do Norska nezapomenout síťku na obličej. A pas!...

21. 8. Stále více lidí se doslechlo, co mám v září v plánu. Jen aby se to nedoneslo rodičům dřív, než to bude nezbytně nutné :D

23.8. Plánuju odjezd a plánuju plány. V pondělí 5. si musím zajít koupit pohorky a chtělo by to i bundu a pořádnou mikinu. Uááá

28.8. Včera jsem mohla strachem se zbláznit, jelikož to vypadalo, že mi byla odcizena peněženka. Nebyla. Běhání po policajtech a spořitelnách se na poslední chvíli neuskuteční.

5.9. O výpravě už opravdu vědí všichni, kromě mých rodičů. Vůbec totiž neudržím tajemství. Pokud jste mi někdy nějaké řekli, nebojte se, většinu jich stejně zapomenu dřív, než je stihnu říct.

Dnes uplynul první sháněcí den. Ještě mám zítřek, bohužel jsem si toho na něj nechala hrozivě moc. Děsím se té cesty, ale je Norska, ale letiští, kontrol, první a poslední noci. A těším se brutálně hodně :)

6.9. Shánění se chýlí ke konci. Už jen pár posledních položek, zajít do směnárny, vyrobit cedulky na batoh, zkontrolovat letenky....snad nic nechybí. Zítra mi to letí ve 13:00, ale na letišti bych měla být radši už v 10.
Výborné je, že norská koruna má teď vůči české dobrý kurz. Takže když mi něco zbyde, bude do taková investice :)

23:21 vše hotovo, až na výměnu českých korun za "noky".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 21. září 2016 v 22:08 | Reagovat

Už po čtvrté?? Moc, moc ti závidím... ;-) A taky tě moc obdivuju - nejenom za to, že se sama takhle odvážíš do divočiny, ale i za to, že se dokážeš rozhodnout pro to, že to opravdu chceš udělat, a prostě to uděláš. Tuhle rozhodnost v sobě přesně nemám.
Ty si ale nakonec do Stølsheimen nejela (/nedojela), ne? Podle jaké mapy jsi se teda celou dobu řídila??
Vážně to bylo tajemství? Tak to jsem netušila... :-D
Ráda bych tě někdy slyšlea mluvit norsky. :-)
Pokud ještě někdy budeš plánovat výjezd do Skandinávie, budu tě prosit, abys mě vzala sebou- zcela vážně. To by byla motivace, abych pořádně hrála a vydělala si! ;-)

2 Zrz.P. Zrz.P. | 22. září 2016 v 0:19 | Reagovat

Páni, nečkala jsem ,že si i tyhle články někdo přečte - moc díky! :)

Nene, na Stølsheimen to bylo už moc daleko, takže jsem měla jednu mapu v mobilu, jednu v ipodu a třetí ve foťáku...pro jistotu :D

Mluvit norsky? K "mluvení jazyky" obvykle nejlépe slouží pár kapek alkoholu. :D

Tak jo :) No s Aegeri zase plánujeme Island, ale to vůbec asi bude docela pálka. Kdoví, jestli se to vůbec povede. Ráda bych tě vzala do Skandinávie. Je tam krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama