...I cesta může být cíl

Norská pouť 2/2

18. září 2016 v 0:47 | Zrz. p. |  SVĚT
Další část cesty



So 10.9. Noc byla divoká. Místy hrozně pršelo, ale hlavně hodně, hodně silně foukalo od údolí. Největší noční vítr, co jsem kdy ve stanu zažila. Stanovala jsem na kraji smrkového svahu a tak jsem se samozřejmě trochu bála, aby na mě nespadl strom, i když starému krasavci, pod kterým jsem ležela, jsem věřila. Horší byl ale samotný stan. K ránu jsem ho již raději podpírala vlastní vahou na návětrné straně, protože jsem měla utkvělou představu, že uletí nebo se zničí. To by se nestalo - je to dobrý stan, ale stejně...Tak jsem si říkala, že už to stačí. Zabalila jsem batoh, hodila ho pod smrk (aspoň trochu sucho) a dala se do balení stanu. V tom větru docela žůžo. Podlážku jsem sbalila do obalu a tropiko použila jako pláštěnku, jelikož začínalo pršet a jiné ochrany před deštěm jsem neměla. Vydala jsem se cestou necestou po vrstevnici po svahu nad jezerem směrem, kde snad mělo čekat osídlení. Zvláštní to chvíle. Pršelo, dost hodně foukalo, měla jsem na zádech svoje všechno a v tu nehezkou chvíli jsem se musela smát a bylo mi fajn. Zpívala jsem si nahlas různé písničky, třeba českou a švédskou hymnu nebo Gloria :D Dešťová euforie. Jezero nemělo konce, a tak jsem se co chvíli zastavovala, jelikož po svahu se nešlo lehce. Samý potok a jáma a kapradí a rašeliník. A ty malé jalovce - na ty pozor Nikdy nevíte, jaký terén se pod nimi skrývá. V této fázi cesty jsem si definitivně promočila boty. Naštěstí pak se na břehu jezera objevila stezička, rozšířila se ve štěrkovou silnici a ta vedla k civilizaci. Silnice nejprve spadala z prudkého kopce podél rozbouřené řeky, vůbec to nebylo příjemné na sestup, ale pak dorazila k nějaké podhorské osadě zemědělských (pasteveckých) baráčků. Norové mají hrozně plachý dobytek. A víte co? Z mapy to tak totálně nevypadalo, ale ačkoliv mě u jezera dělilo od civilizace jen asi 400 metrů, je to děsivě hornatá, stržovitá a rokelnatá oblast a všechny kopce tam jsou prudké, mokré a špičaté. Byla jsem hodně ráda, když mě silnice nakonec zavedla do vsi Valestrandsfossen na pobřeží. Chvíli jsem se oklepala na autobusové zastávce a vyrobila si stopovací ceduli zpět do Arny. Hned první z nemnoha aut, co jely kolem, mi zastavilo. Paní mě svezla do sousední vsi Lonevåg, což sice vůbec nebylo mým směrem, ale prý se od tama dá lépe vystopovat a taky je tam Rema 1000. Tam jsem utratila svých posledních cca 100 NoKů za jídlo. Z tohoto městečka jsem musela kus pěšky, jelikož silnice byly málo frekventované. Pak mi zastavil starší zrzavý nor, domorodec, který mě vzal až do Arny. Neuměl vůbec anglicky a mluvil fakt nesrozumitelně, leč opět jsme si nějak rozuměli. Zjistila jsem o něm třeba, že nemá přítelkyni, ale má kočku, má rád pivo a prodává nábytek. A jeho auto potřebuje opravit (fakt potřebovalo). Tento skřítek staví v Arně u Remy 1000, kde to už znám včetně záchodů a nejlepších laviček. Ještě na chvíli se tam suším (hlavně stan) a mám dobrou náladu. Pak, aniž by mi to došlo, vyrážím z Arny nahoru po cestě, která se pak spojí s cestou k mému prvému nocovišti. Ale ještě není moc pozdě, jdu dál. Na pastviny nad město. Polorozbitá cesta se tu stáčela k jakémusi průsmyku. Z jedné strany prudký horský svah, z druhé potoční olšina/březina, tolik lahodící oku! Sotva se objevila první cestička do tohoto porostu, zahnula jsem po ní a vylezla na malý kopeček a postavila si tam stan pod břízkami v mechu a brusinčí. Chvíli jsem ještě chodila kolem, malovala a fotila. Za celou dobu kolem prošel jediný člověk a opět docela pozdě večer, když jsem byla ve stanu a slyšela jen kroky. Hmm.

Cestou po ostrově

Hory mezi Arnou a Bergenem

Někde na východě



Ne 11.9. Spala jsem dlouho. V noci klid, ale pršelo. Ráno byly všechny díly stanu mokré. Sbalila jsem to tak, jak to bylo, a šla dál. Rozhodla jsem se pro přechod "Bergenbergene", teda jako takové vysočiny mezi Arnou a Beregenem. Zvedá se asi jen 600m vysoko, ale od moře je to docela převýšení a vrcholky těch kopců mají opravdu horské vzezření. Opět, již potřetí, jsem náhodně narazila na začátek horské stezky. Vedla kolem potoka, po dřevených chodníčcích, pak smrkovým lesem, pak nízkým zezlátlým listnáčem a konečně na hranici lesa. Tu se začaly stezky bahno-potok střídat se stezkami kamení-potok :) .Foukalo a byla docela zima, ale modré nebe bylo krásné. Ve 12:00 se zastavuju na první horské chatce Norhyttě. Tam obědvám, ale dovnitř nejdu, i když je otevřeno. Cestou potkávám nějaké nory a trošku komunikujeme v jejich norské řeči o počasí a našich cestovních plánech. Doporučujou chatu Vikinghyttu, rozhodnu se je poslechnout. Jakmile dorazím na hřeben, začíná se to hemžit turisty. Ale ani to nevadí, protože hory jsou velké a turisti slušní. Potkávám i místní ovčáky se stádem, upozorňují mě laskavě, abych poodešla, protože potřebují převést své plaché ovečky přes hřeben. Dobrý výjev :) Jinak mi přijde, že Bergeňané mají tyhle hory jako takovou víkendovou aktivitu, jak trávit volný čas. Prostě místo nedělního fotbálku v televizi nebo nakupování v nějakým obchoďáku obujou botky a vylezou na hory. Chodí sem se psem a hodně lidé tu běhalo. Tady, v takovým terénu...Obdiv! Dokonce ale potkávám i Čechy, ale nezdravím je. Nějak se mi nechce ještě používat češtinu a případně se setkat s českým buranstvím...Vikinghytta je sympatická, obývá ji paní, co neumí anglicky. Ptám se jí na počasí a jestli můžu v hyttě chvilku zůstat. Schází se sem ale hodně turistů, proto za chvilku mizím. U vikinghytty je zvláštní ledovcové jezero - je totálně na vršku kopce. Jak se tam dostalo? Co to má znamenat? No dobře, zas to není tak nepravděpodobné, ale stejně....Divný!
Jdu dál a za hřebenem se objevují průhledy na Bergen. Fjordy a ostrůvky. Z výšky vidím i Stemmestegi i horu u trollí stezky, kam jsem šplhala před pár dny! :) Pak si stavím stan ve smrčince u potoka. Musím se pochválit, tohle se mi povedlo. Našla jsem si místečko blízko turistické stezky, ale naštěstí stan nešel moc dobře vidět. U něj tekl čistý potůček, jenž naštěstí nehrozil rozvodněním a smrčky okolo, kdyby se převrátily nebo zlomily, zapřely by se o sebe. A v noci, i když jsem slyšela, jak fouká šílený vítr, stanem to ani nehnulo. Suprové závětří. :) Byl to krásný den.

cestička přes mokřady

Potůček ve smrčině

nahoře

Norhytta

Ó!

elektřina je všude

Vikinghytta

jezírko

kamenný pahýl

Vikinghytta s jezerem

Hora Ulriken s vysílačem a Bergen dole
zdá se to kousek

večer. na svahu je nějaká struktura připomínající skokanský můstek



Po 12.9. Budím se okolo 7:00. Je vítr a zima. Jen neochotně vstávám a zjišťuju, že mám asi alergii na fajnovou teplou králičí čepici, co mě v noci hřála. Pořád si drbu oči. Bylo mi líto, že jsem se v noci nekoukla na nebe, neboť bylo čiré a co když, co když náhodou byla vidět polární záře? No nic.
Mezi 8.-9. Hodinou jsem měla sbaleno. Stan byl suchý - zázrak! Rozhodla jsem se jít kolem jakéhosi jezera pode mnou. Tarlebøvatnet. Mělo zvláštní hráz z roku 1924. Široko daleko ani živá duše. Je pondělí ráno, tím to bude. Neuměle jsem šplhala do svahu a málem při tom zahynula. Bylo potřeba vystoupat zase na nějaký hřeben a pokud možno dobýt bergenskou horu Ulriken. Hned nad svahem zářilo modře další jezero - Langelivatnet, členitější a ještě krásnější. Tato ledovcová rašelinná jezírka mají zvláštní, temně modrou barvu, právě díky rašelinným potůčkům, které je napájejí. Tam nahoře však foukal tak šílený vítr, že mě občas převažoval a šlo by se o něj i opřít. Využila jsem přítomnosti nevyužívané lovecké chaty a na chvíli se za ni schovala do závětří. Chvíle se protáhla - bylo zima a vítr byl fakt odporný. Nakonec jsem se přeci jen odhodlala jít dál, ale ukázala se další nepříjemnost - veškeré odhady mé další cesty vedly do jednoho nepříjemného bodu. Poté, co jsem obešla páreček náhodných oveček, šlápla do dobře ukryté propasti s rašelinou a 2x si narazila holeň (a 10x málem zahynula), došla jsem doprostřed obrovského karu k rozcestníku. Jo a mezitím se má cestička náhodně objevovala a ztrácela, jako vždy. Ten rozcestník ukazoval všechny cesty buď zpět, odkud jsem přišla, nebo přímo strmě nahoru jednou takovou hrozivě vypadající, úzkou a fakt prudkou roklinou vytvořenou dravým potokem. Sklon asi 70°. Jako fakt? Ne. Ne. Prostě ne. Hory mě zdolaly, na tohle jsem neměla. Viděla jsem jen 2 cesty: nahoru tím karem jednou příjemnější cestou (ale zpátky na návětří), nebo údolím dolů, kde údajně měla také vést pěšinka. Ale to údolí bylo sakra prudké a porostlé těmi zrádnými jalovci a tekly tak potoky. Přesto jsem vyrazila nakonec tudy. Začal se strmý, nebezpečný, ale nakonec slunečný, pohodový a bezproblémový sestup. Nejdříve po travnatých podmáčených kamenitých svazích. Pak nízkým lesem a nakonec další mechovou smrčinou. Cesta se pak spojila s jednou hlavní turistickou a klikatila se kolem velkého jezera Svartediket a to leží už u Bergenu. Tam už se opět vyrojila spousta místních a kolem stály cedule informující o glaciálech.
Pak už Bergen. Z počátku jen v podobě jedné ulice. Svažovala se k moři tak dlouho, až se otevřelo centrum. Chtěla jsem pro tento den jen najít nějakou Remu 1000 a vypadnout někam za město na nocleh, ale Rema nikde tak jsem bloudila centrem města a nohy mě bolely. Nakonec jsem přešla přes velký most, pozorovala obrovskou zaoceánskou loď, jak vyplouvá, skočila si na benzince po celém dlouhém dni na záchod a skončila úplně na jiné straně Bergenu. Zajásala jsem, když se na levé straně silnice vynořil obchodní dům s Remou a Kiwi. Nakoupila jsem si jídlo za nedávnou výplatu a šla hledat nocoviště do lesů nad městem. Opět to nebylo nic lehkého, najít stezičku pronikající do lesa. Když jsem došla na něčí zahradu, poradil mi kolemjdoucí stařík (norsky), abych šla tou zahradou nahoru a že najdu plácek. Měl pravdu. Zahrada plynule přešla v les a nahoře byla místečka pod stromy a na suchém borůvčí, kde se dalo stanovat s výhledem na město, ale v zákrytu stromů. I mimo to by se ale v Bergenu dalo v pohodě najít něco nouzového. Evidentně je to velmi deštivé město a tak poskytuje spoustu stříšek a prázdných budek a míst, kam by se dalo zapadnout.

Ani nevím, jestli se mi jako město líbí, nebo ne. Je úplně jiný, než jsem čekala. Je tu hodně krásných baráčků a oceán a je hornatější, než jsem si myslela. Zvláštní, moc zvláštní město.

ranní cesta k jezeru

nad hrází

"sloní" hráz

to je barvička!

hezký gradient

Hytta se smrčinkou. V pozadí je vidět ta příšerná rokle.

jezírko u chaty

tam jsem se skryla

do nitra karu

zas ta barvička

sestup

krásná, ale zrádná travička

zemědělské obydlí pod horami

Uííááá

Random zvoneček

Jeřáb v Bergenu

Tohle je Uinen :D

Strom, co rostl naopak



Út 13.9.
Noc byla opravdu klidná. Budím se okolo 7:00, ale nic se mi nechce. Až okolo deváté se hrabu a vyrážím na cestu. V noci jsem byla obklopena nechutnými slimáky. Oslizli mi celé boty a stan...Vracím se opět přes zahradu na ulici a den začíná krásně. Jen jsem už hodně utahaná. Mířím do centra, abych si ho lépe prohlédla. Navštěvuju krásný kostel Johanneskirke - štěstím natrefuji na otevírací dobu. Je opravdu nádherný, jako nějaká veliká loď, jako vykouzlený pro Bradavickou školu čar a kouzel. Pak jdu k osmiúhelníkovitému jezeru s fontánou a krmím zvědavé racky. Racci vydávají při žebrání o jídlo zvuky jako kňučící štěně. Oni vědí, co platí na lidi. A jak dáte jednomu, slétne se jich třeba padesát velkých racků a neberou si servítky. Z člověka mají ještě pořád respekt, ale perou se a zahánějí ostatní ptáky. Holubi proti nim vypadají jako ovečky.
U jezera ještě chvíli kecám s místní aktivistkou pro zpřísnění norských zákonů pro násilníky na ženách. Pak procházím všechny uličky a pěší zóny, fotím sochy a streetarty a dorážím k rybí tržnici a prohlížím si slavnou Bryggenskou řadu hanzovních domků, červených a žlutých. Nikdo vám neřekne, jak jsou vlastně nakřivo.
Dál už zkoumám jen místní hrad a Haakonshallen a v parčíku lenoším a koukám na vodu. Pak, asi v 16:10, opouštím Bergen letištním expresem. Na letišti jsme kolem páté. Trávím tam večer, noc i ráno. Všude kolem spousta Čechů a já je ještě pořád nechci slyšet, a tak si nacházím jeden docela klidný koutek hned u východu a tam pár hodin pospávám.

Portál

Johanneskirke

To není Lenin, ale pan Michelsen. Má na hlavě racka :)


krásný altánek u jezera

Ó!

Opět Johanneskirke

Moje oblíbená socha, pan Ibsen

sochy

Bryggen

Schválně, co je tu špatně? :)



St 14.9. Noc nebyla moc kvalitní, ale stačila. Ráno nějak svépomocí zvládám odbavení i kontrolu kovů, ale smradlavé pohory musí opět dolů. Letadlo je tentokrát skoro plné. Přesto mám štěstí, vedle mě je volno a já se přesouvám na místečko u okna. To volno je kolem mě jistě proto, že jsem týden neměla sprchu :D ...Je krásné počasí a tak sleduju obláčky, krásné nebeské pláně...Miluju ty pohledy. Na oblačnost shora. Pak přelet nad Dánskem a maličké větrníky a pak Česko, Říp (asi) a Praha. Přistávám bezproblémově asi za dvě hodiny. Na letišti je vedro. Jsem zase doma.

Postřehy:

- - Letadla společnosti Norwegian mají na ocase portrét některé z významných severských osobností. Jeden Dán (filosof) se jmenoval Kirkegaard. Myslím, že to znamená "hřbitov". Jak příhodné jméno pro filosofa :)

- - V Bergenu je zvláštní móda pěstovat na zahradě Araukárie, což jsou druhohorní nahosemenné rostliny jižní polokoule, takže vás jejich přítomnost v zahrádce nad fjordem může překvapit.

- - Norská abeceda není od A po Z, ale od A po Å.

- - Pokud jste Češi nakupující v Norsku zejména jídlo, můžete shromažďovat vaše účtenky a pak si na letišti nebo někde nechat proplatit asi 15% z toho, co jste utratili. Tohle jsem se samozřejmě dozvěděla až skoro při odletu.

- - Turistické cesty jsou značeny naprosto náhodně. Nejčastěji fáborkem, ale i kamenným mužikem, nafukovacím balonkem nebo kůlem. Norové většinou uvádějí čtyři obtížnosti terénu. Avšak i ta nejlehčí z nich je podle mě náročností někde vysoko nad úrovní nejtěžší turistické cesty v ČR. Jednou jsem měla tu čest jít po druhé nejobtížnější - červené ("krevende"-náročné) cesitičce při sestupu a byla to síla. Chtěla bych vidět, jak musí vypadat černá - "ekspert".

- - Umělecké vyžití poskytují norům například poštovní schránky, v základě zelené barvy. Mívají je vystavené někdy daleko od domů, při hlavní ulici a často jsou krásně nabarveny přírodními motivy. Bohužel tu nejkrásnější se Šňupálkem jsem nestihla vyfotit.

- - Norové mají ve zvyku stavět sloupy elektrického vedení do těch nejkrásnějších horských průhledů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 21. září 2016 v 23:34 | Reagovat

Já jsem jednou v noci na táboře zažila takový vítr, že posunul týpí... ale to už byla opravdu bouře. :-) No, vidím, že nejsem sama, kdo chodí do divočiny bez pořádné pláštěnky. :-D
Myšlenka krásného divokého jezera uprostřed divokých (mokrých) kopců, které je blizoučko civilizaci  a přesto těžko dosažitelné, je hrozně zvláštní... v Česku si něco podobného vůbec neumím představit. Tady jsou odlehlé oblasti jednoduše odlehlé.
Tvoje "náhodné nacházení stezky" by mě asi trochu znervózňovalo (jsem ten perfekcionista, co rád přesně ví, kde na mapě je a kam jde), ale ta vysočina nad Bergenem vypadá vážně nádherně. Vysokohorsky, rozhodně ne na 600 metrů. Ehm, neříkala jsi něco o modré obloze? Co to vidím se děsivé mraky??
Jezera jsou nádherná. Ta barva je opravdu fascinující! Rokle vypadá děsivě, vůbec, celé to působí jako nějaká vysokohorská náhorní plošina. Máš můj obdiv za výdrž a nezničitelnost. ;-)
Spát hned nad městem, to už chce docela odvahu- zvlášť se slimáky! :-D
(Uinen se mi nezobrazuje. :-( )
Muselo to být opravdu nádherné, dobrodružné a... jsi fakt dobrá, že jsi to úplně hravě zvládla!

2 Zrz.p. Zrz.p. | 22. září 2016 v 9:10 | Reagovat

[1]: Posunul TP? :D No tyjo...
pláštěnka...taková zbytečnost

To jezero je totiž dost vysoko položené a kolem něj jsou rokle anebo ta hora. nikdo tam opravdu moc nechodí. Zvláštní místo.  V ČR máme prolezlý skoro každý koutek.
Taky mám ráda jít podle mapy, na druhou stranu i tyhlety náhodné výpady jsou super. Naštěstí u těchto počátků  stezek vždy byl panel s mapou kterou jsem si nafotila.

Mraky s modrou oblohou se hrozivě rychle střídaly :D

Uinen..musím ji znova nahrát. Je to fotka akvarijní rybičky :D
Jako tenhle typ výletů je fakt pro šílence.  :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama