...I cesta může být cíl

Plešivec a dobývání Stožce

1. května 2016 v 21:56 | Zrz. p. |  BRDY-HŘEBENY
Třetí pokus o dobytí rozcestí Stožec :)




Trasa Radouš - Smaragdové jezírko - Plešivec - Viklan - Klínek - Nad Křížatkami - vrch Písek - Komorsko - rozc. - Pod Provazcem - lesními čtverci "U Partyzána", "Gejnarka" a "Maršovka" až na žlutou značku "Památník padlým rozc." - Trnovská cesta - přes silnici 114 - lesními plochami "U Stodůlky", "Sanktus" a "Mejnoška" - Stožec - Knížecí studánky - "Pod Židovým paloukem" - po zelené do Dobříše - 35km

Tuto neděli jsem se rozhodla po čase navštívit brdské Hřebeny - poslední dobou jsem je trochu zanedbávala kvůli zamilovaným Středním Brdům, ale měla jsem zde jisté resty. Proto sedám 6:47 na vlak do vesnice Radouš. Ještě že se nejmenuje třeba Milouš. Vlak má výluku, a tak poslední úsek zajistí autobus. Miluju, když jedu vlakem nebo autobusem a pozoruju, jak se blížím k siluetě Brd. Rozpoznávám Studený vrch, jeden z minulých cílů, a pak už Písek a Plešivec - cíle dnešní. Plešivec je posledním vrcholem Hřebenů. Na západ už leží Brdy střední. Tato hora už z dálky působí kouzelně.
Z Radouše vede cesta poli, je tu zaznačená álej. Místo áleje se prodírám hustým větrolamným lesíkem. Pak už stoupám nad úpatí Plešivce výš a výš. První zastávkou je Smaragdové jezírko. Má krásnou modrozelenou barvu a je větší, než by se zdálo z fotek. Pak řežu vrstevnice co nejrychleji, co svedu, abych se co nevidět octla na tom krásném vrchu Plešivci. Když lidé cítí z nějakého místa genia loci nebo jisté kouzlo, rádi tam umístí svůj land art. :) Kamenní panáčkové a věžičky, mohylky, domečky z mechu a kapradí…Jako před naším letopočtem. S obdivem k těmto malým dílkům se vrchol blížil. Lesy šuměly, pěkné a zdravé, a přede mnou se objevil známý plešivecký schod s krásnou vyhlídkou na západ. Takto "svoje" střední Brdy ještě neznám. Pomocí cedule luštím jména jednotlivých vrcholů. Trhoň, někdejší výchozí bod, ztrácí se v mlze. Tocká dopadová plocha lze rozeznat pěkně, ale tipovala jsem ji o kus severněji. Kam jsem to ještě šplhala…? Klobouček nepoznávám. Hezky se vyjevil Beran a Beranec a hřeben okolo Koníčka. Na obzoru čněl z lesa vysílač na Sádce. V údolí jsem tušila obecnickou nádrž Octárnu.
Zajímavé bylo vybrat si pro dnešní výlet dnešek - 1.5., den po pálení čarodějnic. Ty zde včera zanechaly papír u vrcholového boxu. Nezbyla po nich však ani stopa. Tak to jsou dobré čarodějnice. Plešivec je vůbec opředen pověstmi…
Dolů jsem seběhla se zastávkou u neviklajícího se viklanu a vzpomínkou na místní partyzány, kterých po Brdech bojovalo mnoho. Druhým z cílů dnešního dne byl vrchol Písek. Až po jeho zdolání mě překvapilo, že je ještě o něco vyšší, než Plešivec (691m). Na vrcholu stojí letecký radar s krásnou modrou báni na hoře - kvůli ní jsem sem lezla. Stoupání ani klesání není nijak náročné. Při sestupu míjím chatu, na níž vedle sebe visí česká a sovětská vlajka. Venku sedící skupina mládeže něco přátelsky pokřikuje, ale neslyším je - jejich dva psi štěkají nahlas a blízko, a tak dělám, že nic, a jdu dál. Na rozcestníku Komorsko půl hodinky odpočívám. Je poledne a trochu zima. Čas jít dál.
Následovalo mnoho úseků typických rovných asfaltek. Nejprve další rozcestník - "Pod provazcem". Pak uhýbám ze značky s plánem dát se cestou pod hřebínky a odbočit k pomníčku dalšího partyzána. Ten ale nenacházím, nakonec měním cestu ještě více a napojuju se na velkou lesní cestu, pomocí níž se dostávám až k turistickému odpočívadlu "Trnovská cesta". Tuhle cestu už znám - křižuji místo, kde v pravém úhlu vede má minulá cesta ze Studeného vrchu do Trnové. Po dalším úseku je nutné překročit silnici na Dobříš. Podcházím vysoké napětí a docházím k rozcestí, kde se definitivně budu muset rozhodnout, zda…

Zda se pokusím dojít na rozcestí Stožec. To se už 2x mělo stát obratníkem mých výletů, ale z časových důvodů to k němu nikdy nevyšlo. Zkusím to potřetí? Jdu do toho. Lesy šumí, mraky halí oblohu. Turistů směrem ku Praze přibývá, ale nanadbývá. :) Na pokraji vyčerpání se nakonec plazím na Stožec. To jméno znamená srbsky "kužel", ale žádný tu nevidím. Jen moc pěkné, bukem porostlé malé kopečky s balvany. Hřebenovou cestou bych došla na rozc. "Na Soudném" a prohlédla si Klondajk, bývalou raketovou základnu. Ale na to už nezbývá sil. Ze Stožce klopýtám ke starým známým Knížecím Studánkám - proč mi to místo připomíná Skelnou huť? Poslední fázi cesty jdu co noha nohu mine do Dobříše s nadějí, že zpátky do Prahy ještě pojede vlak nebo autobus. Na kraji lesa nechávám svou dnes nalezenou smrkovou hůl - větev - výborně sloužila, ale do autobusu se mnou nepůjde. Na zastávku dojdu naprosto přesně - bus do Prahy jede za 2 minuty. Kdybych věděla čas odjezdu předem, určitě bych se byla daleko víc nervovala. Teď už jsem v suchu.

Byla to velmi příjemná procházka, ale 35 km už je přeci jen hraniční vzdálenost. Nohy by ještě mohly, ale ty oděry od starých pohorek jsou hrozné. A vůbec oděrky všude. Brrr. Možná jsem měla přespat v lese - spacák jsem měla s sebou a čas na to byl. Příště si to vynahradím na centrálkách. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama