...I cesta může být cíl

O putování

17. dubna 2016 v 19:37 | Zrz. p. |  O blogu
Krajina.
Existuje jeden pocit, který zatím nikdo nepojmenoval, třebaže již dostal mnoho jmen. Někdo mu říká "keltský stesk", někdo "The feeling I get when I look to the west and my spirit is crying for leaving", někdo snad "jarní kurýr", "volání divočiny" a podobně. Mě samotnou občas přepadne ve chvílích, kdy se dívám na obzor, a v ten moment toužím stát na tom vzdáleném kopci, spávat na loukách a projít všechny lesy na světě, jen pro tu cestu, pro tu pouť. Čím to je, že když z lesa kouká rozhledna nebo pár vyšších stromů, hned si představuji hrad či pevnost? Cítil to i pan Tolkien, když psal Pána Prstenů? Cítil to Praotec Čech, nebo naši předkové, kteří opustili prales a hleděli do dálek přes travnaté pláně? Je to nějaká kolektivní paměť nás Evropanů, která miluje lesy a louky a řeky a potoky, studánky a hrady, staré stromy a cesty? Ten pocit bývá tak silný, že dovede vhrknout slzy do očí a je tak pomíjivý jako slovo vyřčené polohlasem. Přesto je to to nejkrásnější, co na svých cestách zažívám.

Na cestě.
Díky Pánu Bohu za zdravé nohy, za boty a batoh. Je to krásné, když nesete na svých zádech všechno, co k životu potřebujete, a nic víc. Máte přístřeší, něco do úst, nesete si postel i teplo i vodu i šatstvo. Můžete jít kamkoliv, je to jen vaše svobodná vůle. Škoda jen, že sotva dorazíte k místu, co jste si vyhlédli na obzoru, táhne vás to dál. Chcete být tak trochu Šňupálek, trochu Aragorn a trochu Bilbo Pytlík, trochu taky voják a trochu Bear Grylls, i když sotva rozděláte oheň.

Žena.
Tuláctví bývá výsadou mužů. Těch se nikdo na nic nevyptává a oni si nežádají o povolení, prostě se seberou a mohou jít. Ženy musí své cesty, hlavně ty delší, plánovat pečlivěji a opatrněji. Většinou bych se nevydala přenocovat do přírody bez pepřového spreje. Jakto, že tak málo žen chápe jak je putování krajinou krásné? Anebo chápou, ale mají jiné starosti? Možná. Někdy si říkám, před čím to vlastně utíkáme, před čím se schováváme, ale věřte, že v pustých krajinách člověka potěší každý výtvor lidské ruky, pokud to zrovna není odpadek. Někdy bych si víc než cokoliv přála vynikat v boji, síle, vytrvalosti, lesní moudrosti a přežití. Ale věřte mi, že miluji býti ženou, ač dosti samostatnou v tomto ohledu


Mapa.
Dejte mi do ruky mapu a mám zábavu na celý den. Miluji ty hodiny a hodiny zkoumání, která cestička bude nejlepší, kde jsou husté vrstevnice, kde najdu studánku a kde by se dalo dobře přespat. Miluji, když objevím nové pozoruhodné místo, třeba boudu v lese nebo nezaznačený mokřad, a můžu jej do mapy přidat. Občas se stane, že strávím více času nad mapou než potom v terénu.

Duch
Svatý občas přichází v krajině na nečekaná místa.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 18. června 2016 v 16:01 | Reagovat

V angličtině pro tenhle pocit existuje slovo "wanderlust" které to myslím, vystihuje nejlíp. Znám strašně málo lidí, co ten pocit znají. Když stojíš na kopci, koukáš na kopce v dálce a cítíš, že se už nechceš vracet domů, jenom vyrazit někam dál. Každý den spát někde jinde, objevovat místa, kam nikdo nechodí, poznávat nové lidi :)
Mrkni sem:
https://en.wikipedia.org/wiki/Wanderlust

2 Zrz.P Zrz.P | 19. června 2016 v 12:19 | Reagovat

[1]: Jé,on to někdo pojmenoval!^^

3 Aredhel Aredhel | Web | 4. srpna 2016 v 2:56 | Reagovat

Ten pocit, co jsi popsala mívám taky, a často, ale... zároveň je tu ještě jeden pocit, který mi často šeptá, že ačkoliv chci jít až na ten kopec a ještě dál za obzor a tam objevit nový obzor, zároveň taky chci být stulená pod střechou v peřině, být doma a o nic se nestarat. Tyhle dvě touhy jsou u mě skoro stejně silné, většinou když vyhovím jedné, toužím po tom druhém. Dokonce mám o tom jednu báseň...
Ale s mapou jsme na tom zase úplně, ale úplně stejně... až na to zaznačování nezaznačených věcí, teda. Mapa je posvátná, do mapy se nečmárá. :-D

4 Šárka Šárka | Web | 22. srpna 2016 v 19:18 | Reagovat

Jé, <3 :D
Ano, ten druhý pocit, láska k peřině, to znal ze všeho nejlépe Bilbo. Obzvláště v situacích, kdy dojde jídlo/je v noci zima a prší/promoknou člověku boty.
Báseň? Ukážeš? :)

No to teda ne-e, správná mapa je mapou až tehdy, když je pořádně počmáraná. A taky má všechny spoje polepené izolepou. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama