...I cesta může být cíl

Druhá brdská výprava

19. dubna 2016 v 18:24 | Zrz p. |  BRDY
Trasa (celkem 36 km): Rojkovice, po naučné do Křešína, odtud po žluté kolem studánky "Pod Špičákem", trochu oklikou na Hrachoviště. Přes Krejčovku kolem Berance na Valdek. Kolem Velkého rybníka na holou plochu blízko Drmotovy studánky. S večerem na návštěvu k Panně Lídě a se setměním již po asfaltce přímo k Obecnici (Octárně), zde nocleh. Ráno po hrázi, kloboučeckou cestou na Klobouček, poté po starém kamenném schodišti a vřesovištěm na Tok, dolů kolem Carvánky do Obecnického sedla. Nakonec na Třemošnou, Kazatelnu a do Orlova.


Co jsem nestihla minule, chtěla jsem dohnat na druhý pokus. A tak sotva jsem si olízala rány a zalepila puchýře, vytáhlo mě to znovu ven, znovu do Brd, tentokrát ze severnější strany. Nasedla jsem tedy na vlak do Rojkovic, ale ten měl nakonec 2 hodiny zpoždění a nebýt jednoho hodného pána, ani by mi v Rojkovicích nezastavil výlukový autobus. Na místo jsem tedy dorazila v 15:30. Celá trasa měřila okolo 36km, což by se dalo stihnout za den, ale já si ji musela rozložit do jednoho odpoledne a jednoho dopoledne. Tentokrát se mi nechtělo tahat celý stan - místo toho beru jen spacák a zkusím spoléhat, že včas najdu nějakou kazatelnu nebo boudičku, kde se bude dát přenocovat.

Z Rojkovic vedla místní naučná stezka nahoru do vsi Křešín kolem moc hezké rezervace, kde zrovna kvetly koniklece. Když jsem se konečně ponořila do lesa, příjemně mě překvapil. Z okraje Brd zde totiž rostly hezké březinky, leckde staré duby a smrčiny nevypadaly vůbec nudně - naopak - držely se skandinávského typu. Takto jsem dorazila na louku Sýkory - palposty, bohužel zde zrovna projelo asi 7 aut, z toho 3 policejní těsně za sebou. Poté se vydávám po žluté přes úsek starých buků s nápisy a letopočty a dorážím do místa bývalé obce Hrachoviště. Je tu krásně - to místo má docela sílu. U studánky odpočívám a omývám cestou sebraný oddenek osladiče - tak slaďoučký jsem v životě nejedla! Ani zde ještě nejsem sama - nahoře na svahu vidím nějakou běžkyni. A tak jdu zase o kus dál na rozcestí k hájově Krejčovce a poté k ruinám hradu Valdeka. Zvláštní je, že ani na jednom naučném panelu jsem nedohledala jméno Viléma Zajíce z Valdeka, a přitom on je první, kdo se mi ve spojitosti s tímto hradem vybaví. Jinak i zde panoval celkem rušný provoz, a tak jsem neotálela. Obešla jsem Velký rybník s hájenkou, chvíli se nořila do bahýnka kolem potůčků a okolo západu slunce už stojím "U Staré fořtovny", na loučce u Drmotovy studánky. Nějaký pán tu s koněm tahá v lese dřevo, jinak se nic neděje. Pomalu by byl čas hledat si nocleh, pročež beru za vděk malou kazatelnou. Pak si ale říkám, že jsem ještě ten den nic neušla, že bych alespoň dalších 5 km mohla ještě přidat. Bohužel sluníčko už zapadá, ale s tímhle jsem tak trochu počítala. Řekla jsem si, že prostě půjdu do té doby, než v lese uvidím nějaký další posed nebo seník a při nejhorším dorazím do Obecnice a přenocuju na nějaké zastávce. Lovím tedy čelovku, pepřák pro všechny případy připravuju do kapsičky, nacházím sobě pevnou hůl a dávám se na cestu. Často se mě lidi ptají, jestli se sama v noci nebojím (chodit i spát), ale není to tak zlé - netluče mi srdce ani netajím dech, jen taková přirozená ostražitost. Pravdou je, že bez pepřáku bych ztratila tu jistotu a asi nikdy nebudu z těch, kteří si v nočních pochodech libují.
K Octárně jsem to nevzala tak docela přímo. Moc jsem se chtěla stavit U Panny Lídy. Ve studánce jsem si nabrala vody a asi na dvacátý pokus i zapálila jednu ze svíček, které stály na místním křížku. Pak už rychlá cesta pod dorůstajícím Měsíčkem skrz les. Ptáci ještě z posledních sil zpívají, až i ten poslední kos utichá. Raději nesvítím, podle rad zkušenějších, a skutečně beze světla člověk vidí víc. Kolem půl desáté večer se přede mnou jako na zavolanou objevuje malá dřevěná budka blízko břehu Octárny. Tak akorát velká i malá. Asi dřív sloužila jako úkryt pro strážníka. Dá se s trochou snahy téměř hermeticky uzavřít a stojí přímo u silnice. Je opravdu maličká a má jen dvě malá okýnka, takže si musím svítit, abych se tu uvelebila, ale vždycky, když kolem jede auto, pro jistotu zhasnu. Lavička v budce je opravdu krátká, ale docela široká, takže když se extrémně schoulím, vejdu se. Na tohle nocoviště budu vzpomínat s láskou. Chvíli to trvalo - usnout, a kolem mezitím projelo dalších pár aut, a jezdily celou noc, hlavně náklaďáky se dřevem. Jinak je ale noc klidná a o kousek dál zurčí voda v potůčku.

Ráno mě budí mobil nastavený na 5:30. Ještě pospávám, ale v 6:00 už se budím doopravdy, protože močový měchýř se nedá obelhat. Nic naplat, musím z teploučkého spacáku do zimy, a tak lezu pomalu ven, balím věci a sleduji, jak se z nádrže zvedá pára a stromy jsou slabě osvětleny vycházejícím Sluncem. Ptáci už dávno krásně zpívají. Budka byla opravdu krátká, v noci jsem často měnila strany, ale spalo se pěkně a nespadla jsem na zem! V 7:00 definitivně opouštím stanoviště. Tohle bych se stanem nikdy nedokázala, neb ten se ještě musí balit a to trvá a nechce se z něj ven. Přes hráz Octárny obcházím hájenku a mířím dál Kloboučeckou cestou. Šplhnu si na Klobouček, i když z té méně zajímavé strany, a pak sleduji, kde to vlastně jsem. Blízko, velmi blízko, leží dopadová plocha Tok a tak neváhám a trošku měním plán cesty. Minu kamenné schodiště, seníky, několik posedů a malé jezírko a pak se ztrácím na vysokém vřesovišti. Nacházím se opět až o 1 250 000 zaječích bobků a 70 potůčků dál. Pak už cesta vede hezky rovnou na vrcholek Toku. Nejvyšší hora Brd dobyta! Musím vzdát díky své hůlce, jelikož terén dost klouzal a bez ní bych neušla asi ani metr :) . Po výstupu na vrcholek scházím k Carvánce - chatě, pomníčku bývalé chaty a studánce s osvěžující vodou. Pak už uháním dolů typickými nekonečnými brdskými asfaltkami k Obecnickému sedlu. Čas vychází akorát. Ještě šplhám na Třemošnou, potkávám dva pány s vlčákem, ale fouká studený vítr a slunečný den se mění v bílý. Konečná stanice Orlov, ve 12:10 odtud autobus odjíždí do Příbrami.

Tímto můžu prohlásit transekt Středních Brd za úspěšně dokončený. Teď už znám po celé oblasti alespoň nějaká místa k přespání, a tak nebude nutné tahat s sebou stan. Beze stanu se kráčelo o poznání lépe, ač není těžký, ale s ním nedávám skoro ani 5km/h na většině míst.

Nejraději bych nějak regulovala průjezd aut přes Brdy, ale to se asi lehko řekne. Občas jsem ale potkala auto, co očividně nikam cíleně nejelo, jen nějakou náhodnou lesní cestou, pak otočka a zase nazpátek.

Zatím nejvíce se mi v Brdech líbily holé plochy Skelné hutě a Padrtě. Těším se na poznávání dalších a dalších místeček a skrytých pokladů. Taková ta místa, která člověk na mapě snadno přehlédne, bývají nejzajímavější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 24. února 2017 v 21:33 | Reagovat

Hrozně mě baví, hledat si tvoji trasu na mapě, rekonstruovat, jak jsi šla. Vygooglila jsem si, co je to osladič a zjistila jsem, že je to nějaká kapradina. To se dá jíst? Někdy mě musíš vzít sebou... prosím... :-)
Netahat sebou stan mi přijde rozumnější, já bych si asi vzala celtu, s tím můžeš spát i pod širákem a pozorovat nebe - to mám strašně ráda. V boudičkách, senících ani na zastávkách jsem ještě nespala, ale ráda bych to zkusila. Pepřák nemám, ale je pravda, že já jsem nikdy nešla v noci úplně sama úplně cizím lesem. S čelovkou chodím nerada, protože je člověk uzavřený v takové 2 metrové bublině světla a za jejími hranicemi nevidí vůbec nic. Bez baterky má člověk mnohem větší povědomí o svém okolí (a je míň zranitelný).

2 samochodec samochodec | 24. března 2017 v 9:05 | Reagovat

[1]: Jů, komentář! :D

Říkám si po našich nedávných zkušenostech, že si asi pořídím nějakou igelitovou plachtu o velkých rozměrech a naučím se jí co nejlíp věšet, aby pod ní člověk nezmok.  Na stan v některejch ohledech ale nedám dopustit. Třeba v Norsku by to bez něj fakt nešlo :)

Ono je všechno hrozně závislé na situaci. S Čelovkou v noci taky chodím nerada, ale tady byla nutná, neboť jsem šla po kraji docela frekventované silnice. Musela jsem ji každou chvíli rozsvěcet, když jelo kolem auto. Ono by snad stačilo prostě hupsnout vedle cesty a zůstat po tmě, ale řidiči by z toho mohli mít infarkt :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama