...I cesta může být cíl

Duben 2016

Podyjí v jarním

23. dubna 2016 v 20:46 | Zrz. p. |  PODYJÍ
Můžeme vlastnit strom, rybník, dům nebo kus lesa. Ale nikdo z nás nemůže vlastnit krajinu. Poprvé v tomto roce jsem se konečně dostala na dlouhou procházku do své domoviny, NP Podyjí.

Druhá brdská výprava

19. dubna 2016 v 18:24 | Zrz p. |  BRDY
Trasa (celkem 36 km): Rojkovice, po naučné do Křešína, odtud po žluté kolem studánky "Pod Špičákem", trochu oklikou na Hrachoviště. Přes Krejčovku kolem Berance na Valdek. Kolem Velkého rybníka na holou plochu blízko Drmotovy studánky. S večerem na návštěvu k Panně Lídě a se setměním již po asfaltce přímo k Obecnici (Octárně), zde nocleh. Ráno po hrázi, kloboučeckou cestou na Klobouček, poté po starém kamenném schodišti a vřesovištěm na Tok, dolů kolem Carvánky do Obecnického sedla. Nakonec na Třemošnou, Kazatelnu a do Orlova.

Jak jsem se seznámila s Brdy

17. dubna 2016 v 22:08 | Zrz. p. |  BRDY
Jak jsem se seznámila s Brdy

Pokud také, jako já, nevydržíte dlouho na místě a každý pěkný den strávený v budově je pro vás neplnohodnotný, dáte mi jistě za pravdu, že několik let studijního pobytu v Praze může být pro děvče z vesnice přespříliš dlouhých a skoro úmorných. Když už jsem prochodila celé okolí svého současného bydliště na Vinohradech křížem krážem, bylo na čase zkusit vyrazit někam na za hranice města. A jelikož Český Kras je sice krásný, ale již ho také dost znám, padly mi do oka Brdy.

O putování

17. dubna 2016 v 19:37 | Zrz. p. |  O blogu
Krajina.
Existuje jeden pocit, který zatím nikdo nepojmenoval, třebaže již dostal mnoho jmen. Někdo mu říká "keltský stesk", někdo "The feeling I get when I look to the west and my spirit is crying for leaving", někdo snad "jarní kurýr", "volání divočiny" a podobně. Mě samotnou občas přepadne ve chvílích, kdy se dívám na obzor, a v ten moment toužím stát na tom vzdáleném kopci, spávat na loukách a projít všechny lesy na světě, jen pro tu cestu, pro tu pouť. Čím to je, že když z lesa kouká rozhledna nebo pár vyšších stromů, hned si představuji hrad či pevnost? Cítil to i pan Tolkien, když psal Pána Prstenů? Cítil to Praotec Čech, nebo naši předkové, kteří opustili prales a hleděli do dálek přes travnaté pláně? Je to nějaká kolektivní paměť nás Evropanů, která miluje lesy a louky a řeky a potoky, studánky a hrady, staré stromy a cesty? Ten pocit bývá tak silný, že dovede vhrknout slzy do očí a je tak pomíjivý jako slovo vyřčené polohlasem. Přesto je to to nejkrásnější, co na svých cestách zažívám.

Na cestě.
Díky Pánu Bohu za zdravé nohy, za boty a batoh. Je to krásné, když nesete na svých zádech všechno, co k životu potřebujete, a nic víc. Máte přístřeší, něco do úst, nesete si postel i teplo i vodu i šatstvo. Můžete jít kamkoliv, je to jen vaše svobodná vůle. Škoda jen, že sotva dorazíte k místu, co jste si vyhlédli na obzoru, táhne vás to dál. Chcete být tak trochu Šňupálek, trochu Aragorn a trochu Bilbo Pytlík, trochu taky voják a trochu Bear Grylls, i když sotva rozděláte oheň.

Žena.
Tuláctví bývá výsadou mužů. Těch se nikdo na nic nevyptává a oni si nežádají o povolení, prostě se seberou a mohou jít. Ženy musí své cesty, hlavně ty delší, plánovat pečlivěji a opatrněji. Většinou bych se nevydala přenocovat do přírody bez pepřového spreje. Jakto, že tak málo žen chápe jak je putování krajinou krásné? Anebo chápou, ale mají jiné starosti? Možná. Někdy si říkám, před čím to vlastně utíkáme, před čím se schováváme, ale věřte, že v pustých krajinách člověka potěší každý výtvor lidské ruky, pokud to zrovna není odpadek. Někdy bych si víc než cokoliv přála vynikat v boji, síle, vytrvalosti, lesní moudrosti a přežití. Ale věřte mi, že miluji býti ženou, ač dosti samostatnou v tomto ohledu


Mapa.
Dejte mi do ruky mapu a mám zábavu na celý den. Miluji ty hodiny a hodiny zkoumání, která cestička bude nejlepší, kde jsou husté vrstevnice, kde najdu studánku a kde by se dalo dobře přespat. Miluji, když objevím nové pozoruhodné místo, třeba boudu v lese nebo nezaznačený mokřad, a můžu jej do mapy přidat. Občas se stane, že strávím více času nad mapou než potom v terénu.

Duch
Svatý občas přichází v krajině na nečekaná místa.